Člověk je dynamicky se rozvíjející lidská bytost a všechny jeho složky tvoří jeden celek s tvůrčí podstatou, tedy se zdrojem životní síly. Pro potřebu pochopení mechanismů homeopatie, bude prospěšné uvědomit si hlavní složky týkající se existence a projevu lidské bytosti. Jedná se o jednoduchý přehled, který postačí k pochopení, že člověk není jen hmotné tělo.
Zjednodušeně řečeno, lidská bytost obsahuje tyto složky:
-
tělo a reakce
-
mysl a emoce
-
lidskou vůli a ego
-
duši jako část vědomí Ducha
-
vědomí Ducha, vyzářené z tvůrčí podstaty
Každá lidská bytost existuje prostřednictvím výše uvedených složek, jejichž stupeň projevu je zcela osobitý, neboli jedinečný, tvořící osobnost. Jedinečnost projevu osobnosti se odvíjí od souboru posbíraných zkušeností a úrovně vědomí.
Vědomí Ducha
je zde chápáno jako stav bez lidské vůle (chtění), síla vše prostupující a oživující i jako vědomí plně respektující všechny stupně existence.
Duše je část vědomí Ducha
která ještě nemá zažitý celý soubor zkušeností, potřebný k bezvýhradnému sjednocení se s vědomím Ducha. Duše člověka je vývojová fáze, která využívá tělo a jeho reakce, mysl a emoce, lidskou vůli a ego, k prožívání ještě nepoznaných zkušeností. Proto vystupuje do popředí lidská vůle a ego jako hybná síla v životě člověka, protože bez nich nelze získat zkušenosti s hmotným světem.
Lidská vůle a ego
se projevují v oblasti činností, pro které má osobnost jisté vlohy, tedy náklonnost k činnostem určitého typu, ale může zde být i všestranné nadání. Ego představuje jádro osobnosti. Ego je stav hmotného vědomí, které je budované, vybrušované a leštěné právě prožívanými zkušenostmi. Je to ten v nás, kdo se zlobí, vzdoruje, usiluje být ještě lepším a porovnává se s konkurenty.
Mysl a emoce
Mysl hodnotí situace a děje ve smyslu dobré a špatné, emoce dávají tomuto hodnocení sílu a náboj buď velebící a blahořečící je-li hodnocení ve prospěch jedince, nebo útočnou a zraňující, když je hodnocení v neprospěch jedince.
Tělo a reakce
Reakce v těle navazují na řetězec naladění vůle a ega, mysli a emocí. Tělesné reakce mají stejnou povahu, odpovídající záměrům duše, poloze ega a lidské vůle, výsledkům hodnocení mysli a povaze emočních reakcí. Stejným laděním jsou poznamenány tělesné reakce, projevující se v činnosti tělesných orgánů a buněk. Tak na každého působí myšlenky obrany, útoku, ale i chvály, pokud na nich lpíme. Pak člověk jako celek reaguje v rámci duality hmotného světa v polaritách protikladů dobré a špatné. Znamená to například, že se cítí ohrožován a proto má nutkání vydobýt si výhodnější pozici v zaměstnání, ve společenském postavení a podobně. Touží získat uznání za své zásluhy. Podobných tužeb může být mnoho, lidé je chtějí uskutečnit pod dojmem, že po jejich splnění dosáhnou jistého stupně dokonalosti, méně časté zranitelnosti a z toho plynoucí spokojenosti. Důležité je jak hodně člověka zneklidní chvála – pomluva, úspěch – krach a jaká je vlastní reakce na ně. Optimistické ladění tělesným buňkám a orgánovým soustavám činnost usnadňuje, pesimistické ladění jim činnost ztěžuje. Optimista je rád, že má ještě polovinu tabulky čokolády. Pesimista lamentuje nad tou polovinou čokolády, kterou snědl, nebo daroval.
Homeopatie umí opravit „začarovaný kruh“ reakcí tělesných i emočních. Je to dobrá zkušenost pro lidskou mysl, jako poznání cestičky k rovnováze. Zážitek spokojenosti v kontrastu s uspěchaným světem.